|
ÖNA STELA “CADENTE” |
|
|
n’d’ü pais de lontŕ da l’otra banda dela tera, i SAE ilüminŕcc contra i diaulů CATIF i se faa la guera. Öna sira, fresca e scüra, du sc-etě, fradél e sorela, i rimiraa i stéle che, come tate filande, i spuntaa da lontŕ n’del cel öna quach piö picole öna quach piö grande. Chéle piö smortine i se smorsaa n’del pasŕ; chčle piö lüminuse i traersaa töt ol cel come se i te egnés ‘ncontra quase püdě tocale coi ma. De fň dela so ca i du fradelě sintacc zo per tera i se gudia o spetacol felici e contecc. I era dementegat la guera. « A n’o ciapŕt öna arda, la sberlüs amň la me illumina la manina.» La sé met a saltŕ conteta la sorelina. Ol fradel piö grant « Che sorela gnoranta !.. Öna stela !.. N’do set ‘ndacia a töla ? Edet mia che l’č noma öna lüciaröla ?.. Pň el turna a rimirŕ l’cel. « Arda come l’č granda lüminusa töta arzentada !.. Pň l’ghe cor ‘ncontra per ciapala al volo co la manina spalancada !.. L’era mia öna lüciaröla, cara la me zét, gnŕ öna stela cadente !... L’era öna bomba ….. Öna maledeta bomba inteligente !....
Mario Giupponi 2003
|